Listopadová Verona, Benátky + okolní ostrovy aneb Další akce letenek za 10 €

Ke konci ledna 2017 přišla druhá vlna levných letenek od letecké společnosti Volotea. Naštěstí se mi podařilo ukořistit další zpáteční letenku v hodnotě 10 € (cca 270 Kč), tentokrát do listopadových Benátek. 

Cesta na letiště

V den odletu slyším ze všech stran, že je venku takový vítr, že jsou spadlé i stromy přes silnici. Urychleně koukám na stránky pražského letiště, zda neruší nějaké lety. Nic takového se neděje, tak se trochu uklidňuji. Autobus přijel včas, všechno klape, jak má. Od zastávky Černý Most v Praze mě už dělí necelá hodinka jízdu, v tu ránu autobus zastavil a vidím utvořenou kolonu aut. Měla jsem to vymyšlený, jako vždy, že se dostanu na letiště s hodinovým předstihem, než je udávaný doporučený čas ocitnutí se na letišti. Na jednom místě jsme stáli 20 minut! Začala jsem mít strach, že ten let nestihnu. Naštěstí jsme se pak už rozjeli a cesta pokračovala bez komplikací. Doslechla jsem se, že existuje levnější způsob, jak se dostat na letiště v Praze, než je využití autobusů Airport Express, kteří jezdí z hlavního nádraží přímo až na letiště za 60 Kč, tak jsem se to rozhodla vyzkoušet. Dorazila jsem tedy na Černý Most a v mobilu napsala text DPT32 a odeslala na dopravní podnik. Díky tomu jsem měla možnost cestovat metrem či MHD po Praze až 90 min za 32 Kč. Metrem jsem se tedy dostala až na zastávku Nádraží Veleslavín, které se nachází na lince A, tudíž jsem musela přestupovat. Následně jsem nastoupila do autobusu číslo 119, který mě zavezl až na letiště. Ušetřila jsem 28 Kč. Že jsem tak nejezdila dřív?! Byla jsem holt nezkušená.

Z letiště Marco Polo do centra Benátek

Přílet byl po 21:00 na letiště Marco Polo. Již z informací, které jsem si před odletem zjistila, jsem usoudila, že bude lepší se vydat na 1 km vzdálenou zastávku Tessera Centero. Proč? Když totiž nastoupíte rovnou na letišti, lístek vás bude stát 8€, a když nastoupíte na výše zmíněné zastávce, tak pouze 1,50 €. Jenže...to jsem netušila, co mě čeká. Vymotat se přes to parkovací bludiště plné aut před letištěm kolem půl 10 večer není zrovna jednoduché. Dokonce jsem na to použila offline mapy, ha ha. Cestou jsem si rozsvítila světýlko na mobilu, aby o mně řidiči věděli, a vyrazila jsem směrem na autobusovou zastávku. Dle dalších informací by se měl kupovat lístek na autobus v jednom hotelu naproti té zastávce. Dojdu tam a ... co mi vážení řekli? Že prodávají lístky pouze hostům hotelu (mezitím, co mi to říkali, mi zrovna ujel autobus - Grr!) a ať si počkám na další autobus a zaplatím u řidiče. Čekám. Přijíždí autobus, cpu řidiči peníze a on mi říká něco v italštině. Tak mu znovu cpu peníze a on mi lámanou angličtinou vysvětluje, že revizor v noci nechodí a ať si peníze nechám a můžu jet. No teda! Takže jsem jela do Benátek autobusem č. 5 zdarma. 

Pěšky do hostelu

Po cca 40 minutách jsem se ocitla na zastávce Piazzale Roma a čekala mě 3 km procházka nočními Benátky až do hostelu. Cestou jsem přešla nespočetné množství mostů a u toho koukala stále do mobilu, abych mohla sledovat mapu, kudy mám jít. Doporučuji si tedy stáhnout offline mapy MAPS.ME, které mě doprovázejí na všech cestách. Při neustálém koukání do mobilu jsem měla i docela štěstí, že jsem klopýtla, jelikož jsem o 2 metry dál mohla skončit v tamním kanále, po kterém se plaví lodičky a gondoly. Už mi zbývá tak poslední kilometr a už jsem skoro u hostelu Youth Venice Hostelers Home. Mezitím jsem si nabíjela mobil pomocí power banky a druhý mobil měla tak na 20%. Dle map bych měla být na místě, jenže číslo domu neodpovídá. Rozhodla jsem se, že se vydám naslepo do nejbližších uliček a že to určitě najdu, i když je téměř 23:00. První ulička ne, ale ta druhá už byla správná. Uff! Jenže...bylo zamčeno a na zvonek nikdo neodpovídá. Potom jsem zaregistrovala takový cár papírku nalepený na dveřích, že máme volat na italské číslo. Hmm...díky používání offline map na mobilu jsem se i na nabíjeném telefonu dostala na ohrožujících pár procent baterie a doufala jsem, že se ještě dovolám a budu moct kde bydlet a spát. Hurá! Dovolala jsem se. Za 5 min prý dorazí a ubytuje mě. Zaplatím 100 € + 9 € (městská daň) za 3 noci a jdu na ženský pokoj pro 4 lidi. No, není to žádná sláva (ale očekávání to splnilo - fotky seděly), ale už jsem spala v horších hostelech. Aspoň, že tu mají uzamykatelné skříňky. Vysprchuju se a jdu spát, jelikož musím ráno brzo vstávat. Čeká mě další dobrodružství.

Verona - město Romea a Julie

Nastavila jsem si budík na 6:00, abych stihla dojít na téměř 5km vzdálené autobusové nádraží Tronchetto a pak se vydala autobusem Flixbus v 8:15 do Verony. Lístek jsem si koupila online pár dní před odletem a stál mě 249 Kč pro cestu tam. Měla jsem tedy před sebou 2 hodinovou jízdu do města Romea a Julie. Asi 5 min chůze od zastávky se nachází Walle´s Burger a já si řekla, že se blíží čas oběda, tak tam zavítám. Jídlo chutnalo báječně a měli i dobré kafe. Cena jídla se pohybovala okolo 7 €. Už v 11 hodin ráno mi to ukazovalo, že je krásných 18 °C a teplota v ČR byla kolem 6 °C. Brr! Ani nevíte, jak moc jsem byla ráda, že jsem byla v teplejších krajinách. Když projdete historickou bránou s věží, uvítá vás amfiteátr Arena připomínající římské Koloseum. Kousek od tohoto skvostného díla můžete najít i Casa di Gulietta s Juliiným balkónem a její pozlacenou sochou. Bohužel v té době byl balkón v rekonstrukci. Když se pak vydáte kolem řeky, můžete zahlédnout kostel San Fermo, který je postaven z červených cihel. Dále je tu k vidění další krásný kostel Sant'Anastasia. Podél řeky najdete i kola k vypůjčení, avšak celou Veronu si můžete projít hezky v poklidu i pěšky. Potom jsem se vydala po schodech směrem k Teatro Romano, abych se dostala na přenádhernou vyhlídku na celou Veronu. Když se vrátíte zpět k řece Adige, za chvíli se před vámi rozprostře impozantní stavba - hrad Castelvecchio s mostem Ponte Scaligero. Tam jsem strávila nějaký ten čas. Následně jsem se vydala k náměstí Piazza dei Signori, ale cestou jsem si řekla, že si jenom tak sednu a budu se kochat krajinou a nechat padat paprsky slunce na můj obličej, a tak jsem si objednala Aperol Spritz. Na náměstí se pak nachází fontána a kolem ní tam byly i trhy s kabelkami, kořením atd. Jelikož jsem věděla, že mě čeká dlouhá cesta zpět, koupila jsem si lístek už na 17:25. Čas odjezdu se mi pomalu blížil, a tak jsem se vydala směrem k autobusové zastávce. Po cestě do hostelu jsem si zašla ještě do obchodu pro nějaké jídlo a pivo v PET lahvi, které mi sloužilo k dobrému spánku. Ten večer jsem si začala povídat s mou spolubydlící z Brazílie (mám nějak na ty holky brazilský štěstí), která přijela do Benátek kvůli umělecké škole, která ji pomůže se zlepšit ve hraní na violu. Po desáté hodině večerní jsme se chystali na kutě.

Benátky - město na vodě

Druhý den jsem se rozhodla strávit v Benátkách. Jelikož jsem bydlela kousek od Dóžecího paláce, tak jsem se vydala jako první tam. Cestou uvidíte proslulý Most vzdechů, který spojuje onen palác, a lze ho spatřit z mostu Ponte della Paglia. A proč právě tento název? Je odvozen od posledního svobodného vzdechu těch, kteří mohli naposledy vidět krásu Benátek před tím, než byli uvězněni. Nedaleko se také nachází hlavní benátské náměstí s významnou bazilikou a zvonicí svatého Marka. Na protějším břehu však můžete vidět baziliku San Giorgio Maggiore či baziliku Santa Maria della Salute, ke které jsem se později pěšky dostala. U ní bylo zaparkováno několik gondol. Odsud byl krásný výhled zpět na Dóžecí palác a okolí. Poblíž jsem si zakoupila k obědu trojúhelník pizzy Funghi, tedy se žampiony. Potom jsem se šla podívat k nejznámějšímu benátskému mostu Ponte di Rialto. Odtud se fotí krásné západy slunce. Avšak dokonce i po šesté hodině ranní tu najdete okupující fotografy na východ slunce. Byly tu davy lidí a občas jsem měla problém projít těmi úzkými uličkami - nechci si to představit, jaké to tady musí být v létě. Poslední zastávkou tohoto dne se stal ostrov Lido di Venezia. Koupila jsem si tedy lístek na vaporetto - 1 jízda stála 7,50 €. V místní restauraci jsem se zastavila na skleničku bílého vína a užívala si krásného dne. Nedaleko se nachází pláž, kde jsem viděla nádherný západ slunce. V létě se tady člověk aspoň osvěží. 

Ostrovy Murano, Burano a Torcello

Poslední den jsem si nechala na okolní ostrovy - Murano, Burano a Torcello. Odlet jsem měla až v 19:45, takže jsem měla na to téměř celý den. Když jsem šla na zastávku, zastavila jsem se ještě v místním Coopu pro nějaké jídlo. Jako první jsem se vydala na ostrov Murano, ale nejdřív vaporetto zastavovalo na ostrově, který slouží pouze jako hřbitov. Zajímavé řešení. Konečně vystupuji na ostrově Murano, které je proslulé výrobou věcí ze skla. I já si odtud odnáším jako suvenýr rybičky ze skla. Můžete tam i zdarma vidět výrobu labutí a různých zvířátek ze skla. 1 menší labuť vás může vyjít až na 15 €. Další mojí zastávkou je ostrov Torcello. Zde najdete muzeum a před ním je kamenný Attilův trůn. Jako třetí ostrov jsem si vybrala Burano, z kterého se dá pěšky přejít na jiný ostrov s názvem Mazzorbo. Burano je známé pro výroby krajkových věcí a také pro jeho barevné domky. Všechny ostrovy jsou maličké, takže je máte projité raz dva. Abych stihla odjezd autobusu na letiště, využila jsem již ráno zakoupené celodenní jízdenky na vaporetta za 20 € a nechala se dovézt až k autobusovému nádraží Piazzale Roma. Byla jsem zklamaná, že jsem neviděla obří ruce (socha s názvem Podpora) podpírající hotel, ale v jednom okamžiku jsem se ohlédla a konečně jsem je viděla. Udělala jsem tedy v rychlosti pár fotek.

Zpátky na letišti + doporučení

Na letišti jsem zjistila, že náš let byl o 40 minut opožděn. Mezitím, co si čtu informace o letu a píšu si s kamarády přes messenger, vedle mě přistál letáček bruselských aerolinek a na něm byla krabička. Čekám 10 minut a stále si ji nikdo nevzal. Říkala jsem si: "Třeba je tady někde skrytá kamera a čeká na mě, co udělám." Ohlédnu se a najednou vidím tyto letáčky i na dalších opěrkách, ale pouze jen na těch vnějších. Vzala jsem si krabičku a odešla na záchod, abych zjistila, co v ní je. Ha, byly to 2 čokoládové bonbóny s písmenem N. Dělané jako přímo pro mě. Byly vynikající.

Benátky doporučuji navštívit mimo letní měsíce, kdy se to tam hemží turisty. Pro jejich návštěvu stačí pouze 2 dny. Pokud se ale chystáte strávit delší dobu v tomto městě, zkuste se ještě místo Verony zajet podívat do nedaleké italské Bologni. Opět můžete využít služeb autobusů Flixbus.